Lidé formátu Geerta Wilderse do čela Evropy.

Soudě podle vývoje situace v severní Africe, nastala chvíle, kdy je nutné radikálně změnit přístup vedení Evropy k hrozbě narůstající invaze islámských imigrantů na starý kontinent. Nebo změnit to vedení. Evropa musí přežít.  

Jsme opravdu na počátku tisíciletého temna tak, jak to svého času vyjádřil Ronald Reagan? Jde nebezpečí masivní islámské invaze, která se již v současnosti postupně rýsuje, odvrátit za současné konstelace zkostnatělého a zbyrokratizovaného vedení evropských orgánů, majících větší starost o řadu nesmyslných detailů, než o další osud nás Evropanů? Myslím, že ne. Každá situace ohrožení vyžaduje kvalitní krizové řízení, potřebuje lidi, kteří nepostrádají to, čemu se říká „vůle k obraně“, potřebuje lidi odhodlané, nezkorumpované současnou mocí, kteří se nebojí rychle a samostatně rozhodovat a přebírat adresnou odpovědnost, zkrátka lidi naprosto nové. Nemluvě o tom, že pokud se realizují (alespoň částečně) takové zcestné dokumenty, jako je „Společné řízení migračních toků a tlaků“ (Lisabonská smlouva) a související projekt „ Euro-Mediterranean Partnership“ (EUROMED), na základě kterého by se postupně mohly do Evropy dostat desítky milionů muslimů ze severní Afriky s cílem vytvořit cosi jako „Velkou EU“ v hranicích Římského impéria, s rozšířením na sever Afriky a na Blízký východ, bude každá rada drahá. Vezmeme-li současně v úvahu, že již dnes statisíce britských občanů a statisíce italských občanů konvertovalo k islámu a proces dále pokračuje, pak může být opravdu se starou Evropou konec. Tentokrát ale totální. Jedná se totiž o přímé ohrožení kultury, tradic, zvyků a křesťanských kořenů starého kontinentu, tedy samotných základů evropské civilizace. Jde tomu vůbec čelit?

V prvé řadě je nezbytně nutné vyměnit a zatratit politiky, kteří vůbec mohou tímto úchylným způsobem uvažovat. Vytipovat a angažovat úplně nové lidi a vybavit je pro tento účel naprosto výjimečnými a rozsáhlými pravomocemi tak, aby bylo možno doslova na místě rozhodovat o věcech, o kterých by za normálních okolností mohly rozhodovat pouze vrcholové, zákonodárné orgány. Tak tomu bylo v době velkých válečných konfliktů a tak by tomu mělo být i v případě, že se Evropa stane cílem masového přílivu netolerantních a nenávistných imigrantů, kteří mohou (a jistě také budou) sledovat pouze své specifické ideologické a kulturní cíle, neslučitelné s evropskými tradicemi a evropským životním stylem, nikdy se novému prostředí nepřizpůsobí a svůj příchod budou považovat za obsazení nepřátelského území. Takové pojmy jako je soucit, tolerance, humanita, ohleduplnost, všeobecná solidarita, lidské právo na to, či ono atd., nabývají totiž v podobných situacích poněkud jiného, tak říkajíc méně civilního smyslu. Přestože si všech základních atributů civilizované společnosti osobně vážím, rád se jich dočasně vzdám, pokud konkrétní přijatá opatření povedou k obraně staré, dobré Evropy. Mám vnuky a jako pokřtěný katolík, Čech a Evropan bych byl velmi nerad, kdyby museli jednou držet Ramadán a chodit do islámských škol.

Vrcholně důležité pak bude včas připravit plán všech možných a realizovatelných krizových opatření, včetně finančního a materiálového zajištění (a jak ukazuje aktuální vývoj situace v severní Africe, tak včera bylo pozdě), okamžitě vyhodnotit narůstající problémy a bez váhání a neplodných diskuzí připravené postupy začít realizovat. Bez zbytečných ohledů. S tím, že případné negativní dopady se budou vyhodnocovat a řešit až po odvrácení nebezpečí. K tomu ale musí někdo dostat předem všeobecné zmocnění, protože akci v podobném rozsahu nemůže koordinovat takový impotentní orgán, jakým je OSN, nebo v kontinentálním rozměru Evropská komise, či Rada EU.

A především je nezbytně nutné postavit do čela sjednocené Evropy lidi, kteří nebudou ani okamžik váhat přijmout a v pravou chvíli také realizovat mimořádná opatření, aniž by fňukali nad porušováním lidských práv a svobod, nebo na mezinárodním fóru vedli jalové a naprosto kontraproduktivní diskuze s politiky a různými aktivisty, kteří si budou (tak jako vždy v těchto situacích) myslet, že jejich zemí a jich samotných se to stejně nedotkne.

Možná, že někdo namítne, že tyto úvahy silně zavánějí adorací totality a diktátorského principu. Použité prostředky by ale skutečně měly odpovídat míře reálného nebezpečí. Jen tak se dá toto nebezpečí odvrátit. I za cenu, že lidé, kteří budou v této vyhrocené situaci rozhodovat, budou současnou vše odpouštějící a ustrašenou evropskou společností následně náročně a neobjektivně posuzováni. I za cenu, že řada jejich rozhodnutí bude v době opětovného klidu a míru vyhodnocena jako přehnaná a neoprávněná. I za cenu, že to, co se stane, svět následně nevydýchá. Tak tomu, bohužel, bylo již v mnoha případech. Evropa ale za to stojí.

V podobné situaci ještě novodobá Evropa nebyla. Zadejme tedy výkonným počítačům různé varianty katastrofického scénáře, nechme vygenerovat optimální možnosti řešení a míru naší šance. Využijme i jistých aspektů krizových plánů, zpracovaných pro jiné, vrcholně nebezpečné situace, ukončeme zbytečné a k ničemu nevedoucí diskuze, přestaňme problémy na různých úrovních pouze konstatovat a hlavně - postavme do čela Evropy lidi, jako je Geert Wilders. Jinak Evropa zahyne.